Vietnam je obrovskej, proto jsme nemohli navštívit vše. Přeskočili jsme tak krásný střed, kde bylo navíc zrovna období dešťů. Ale třeba se tam někdy podíváme a spojíme to s cestou do Laosu, kdo ví 🙂

Mohli jsme na jih přejet vlakem (zabralo by nám to cca 36h), ale jelikož cena letenky nebyla o tolik vyšší, zvolili jsme tuto cestu.

Pho Bo je typičtější pro sever, takže jsme si tu moc nepochutnali, ale zašli jsme si 2x i do McDonald’s, už jsme měli vyloženě hlad na něco nezdravýho. Moc jsem nepochopil, jak to, že tam ještě (nebo zase? nebo pořád?) frčí Pokémoni, kteří byli moderní asi před 16 lety. Nicméně přestože jíme poměrně hodně, tak nová díra v pásku, kterou jsem si dělal někdy v USA mi opět nestačí a gatě mi padají. Ale nebojím se, že to přes Vánoce nedoženu. Každopádně od odjezdu do Kanady před 1,5 rokem jsem se trochu změnil, haha.

Pokémoni

 

Can Tho a Delta Mekongu

Na projížďku po deltě řeky Mekong jsme jeli ze Saigonu do města Can Tho. Na prohlídku města jsme bohužel neměli sílu vzhledem k naší nemoci, i když je prý moc krásné.

Přesto jsme však v 5 ráno vyrazili s naším průvodcem, který uměl skvěle anglicky, na plovoucí trh a projížďku deltou Mekongu. Trh je pouze takto ráno, proto jsme museli vstávat tak brzo. Lidé na lodích i žili, i když možná jen dočasně. Viděli jsme je houpat se v hamakách nebo si z lodi čistili zuby.

Pán si čistí zuby

Loď s dýněma a paní myje nádobí

Loď se zelím a tarem. Na tyči, kterou má každá loď, může zákazník vidět, co prodávají. Taková reklama, abyste nejezdili zbytečně sem a tam

Loď s ananasy

Na břehu řeky byly často domky/přístřešky vystavěné na kůlech nad vodou. Nemusí tak prý platit za pozemek a nějaké daně. Ale prý se občas stává, že nějaký takový domek spadne, jelikož je toto podloží samořejmě hodně nestabilní.

Paní, které patřila loďka, na které jsme jeli, byla úžasná a pořád nám kupovala nějaké ovoce a vytvářela nám z listů nějakýho vodního druhu palmy ozdoby. Ozdoby byli fakt krásný, moc nás mrzelo, že jsme je tam museli nechat. Mně udělala třeba nádhernou kobylku a Helče krásnou korunku.

Ozdoby

🙂

Honzova kobylka

Minikobylka jako náramek 😀

Pak nás vzali na menší market, kde nám koupili i spoustu ovoce a do místa, kde se vyrábí nudle. Což jsme si také mohli vyzkoušet.

Loďky s ovocem

Loďky s ovocem

Výroba nudlí

Z těchto plátů se pak nakrájí nudle.

Plát se dělá jako palačinka a zatápí se šlupkama z rýže

Majitelka lodi si prý taky všimla, že jsme nemocní, tak nám koupila něco jako jejich pomeranče, které jsme mačkáním vypili. Z našeho mladého kamarádského průvodce, Phonga, se vyklubal prodejce léků a tak nás cestou na hotel vzal do lékárny a doporučil, co si máme koupit. Přestože bylo asi 30 °C, měl na sobě dlouhé gatě a dlouhý rukáv a příležitostně si nasazoval kapuci. Vychází to z jejich posedlostí světlou kůží. Kdo ji má tmavou, tedy opálenou = pracuje na poli a je tedy z nižší společnosti. Díky Phongově dobré angličtině jsme se konečně dozvěděli opravdu spoustu zajímavých věcí o Vietnamu a dostali jsme odpovědi na otázky, které nám už dlouho vrtaly v hlavě. Za asi osm hodin, co jsme spolu strávili, jsme se dost skamarádili a nebáli jsme se ho tedy ptát i na kontroverznější otázky, na které nám v pohodě odpovídal. Dokonce nám nabídl i svůj kontakt na Facebook, abychom se příležitostně mohli ještě na něco zeptat. Bylo to opravdu poučné, zajímavé a hlavně zábavné 🙂

Náš skvělý průvodce Phong

Ho Chi Minh City

Tentokrát jsme si objednali pokoj, kde s námi spalo dalších 12 lidí. Ale když vám jde jen o nocleh, tak je to více než dostačující.

Dorm

S vypětím všech sil (byli jsme pořád trochu nemocní) jsme si prošli centrum a navštívili nejvyšší budovu ve městě kvůli rozhledu.

Budova staré pošty z dob francouzské nadvlády – strýček Ho nemůže chybět

Skydeck – nejvyšší budova. Má představovat lotosový květ. Ta plošina ve 3/4 je přistávací plocha pro vrtulník

Saigon Skydeck

Ukázka toho, jak jsou tu připraveni na chodce. Občas jsou tam i zábrany v podobě řetězů. Chodníky prakticky neexistují a pokud ano, jsou všude stejně zaparkované scootery, takže musíte chodit po cestě

Taxík – já sedím na druhým a za jízdy fotím Helču 😀

Tunely Cu Chi

Tunely Cu Chi je systém tunelů, který byl vybudován během války ve Vietnamu. Původní délka těchto tunelů byla přes 200 km, nyní je zachováno jen 120 km. Byly v nich nemocnice, kuchyně, ložnice, jednací místnosti i sklady zbraní. Prošli jsme si jeden takový tunel o délce cca 120 m. Bylo tam nemožné vedro a museli jsme „jít“ v dřepu. Další úrovně tunelu (ve větší hloubce) jsou ještě nižší a vojáci se museli plazit po břiše. Popravdě si existenci v tomto prostoru nedokážeme představit, Helča tam vlezla jen proto, že jsem před ní šel já.

Ukázka tunelů

Uvnitř tunelu

Uvnitř tunelu. Šli jsme jen cca 120 m ale jsme vyčerpaní a plní adrenalinu z takového zážitku

Helča nacvičuje zapadnutí do tunelu 😀

Průvodce nám ukazoval různé pasti, které tu byly přichystané na americké vojáky. Jednak různé díry s železnými tyčemi, ale hlavně když američtí vojáci vlezli do tunelu, tak je uštkl had, který tam byl přichycen ze stropu. No, krása.

Ukázka pasti.

Další den ráno jsme se už vydali busem do Kambodže do hlavního města a po dlouhé době jsme opět zažili pozemní přechod hranic. Hodina na Vietnamské části, hodina na Kambodžské -> no comment.

 

A nakonec to nejzajímavější, co jsme ve Vietnamu zvládli zachytit na motorce 🙂 Ale je pravda, že jsme se moc nesnažili. Několikrát jsme viděli čtyřčlennou rodinku na jednom scooteru, v pořadí: malá dcera, otec, stojící synek a žena (ale to se nám nepodařilo zachytit).

Převoz slepic

Převoz materiálu 🙂

Klasika

A vrcholné číslo – převoz psa 😀

Tak příště už z Kambodži 🙂