Phnom Penh

Jak už jsme zmínili minule, ze Saigonu jsme jeli přímým busem do hlavního města Kambodži. Navštívili jsme tu chrám Wat Phom, Wat Ounalom, Silver Pagodu a Royal Palace (který se pochopitelně točil celý kolem královské rodiny a tak tu bylo spoustu jejich obrazů apod.).

Royal Palace

Royal Palace

Řeka Mekong – v těch odpadcích se tu normálně koupají

Tuktuk v noci

Taky jsme se byli podívat do Tuol Sleng Genocide Museum, kde byli mučeni za nadvlády Rudých Kméru (1975-1979) umělci, veškerá inteligence a vlastně kdokoliv, kdo byl jen trochu bohatší. Byli podezříváni ze spolupráce s KGB či CIA. Lidé tehdy byli v odtržení od rodin a přestěhovaní násilně do vesnic, protože základem ekonomiky Rudých Kmérů byla velká produkce rýže (opravdu hroznej business model … !) Celé hlavní město, Phnom Penh, bylo tedy úplně vybydleno a když se tam po těch čtyřech letech lidé začali vracet, našli město částečně už pohlcené přírodou. Viděli jsme pár dobových fotografií a muselo to být teda fakt hrozný znovu osídlovat polorozpadlý velkoměsto.

Tuol Sleng Genocide Museum

Po celém dni “památkování” jsme narazili na náměstí, kde si lidé dělali piknik po práci. Oni jsou s tím piknikem trochu úchylní. Když jsme byli v jednom národním parku, tak si “zaparkovali” auto a za ním si na silnici rozložili piknik, samozřejmě všechno v jednorázových plastech, bléé. Na tom náměstí ale byli také mimo jiné buddhističtí mniši a my se s jedním takovým dali do řeči. Myslím, že mu mohlo být klidně 35 let. Řekl nám, že studuje marketing a že až ho dostuduje, tak už nebude chtít být mnichem, ale najde si normální práci a založí rodinu. Což nás velmi překvapilo, ale teď už to chápeme, protože víme, že mnichem se malí chlapci nebo i muži stávají, když:

  • jsou to sirotci a tak se o ně nemá, kdo starat,
  • jejich rodina nemá peníze na jejich studium a nutí je pracovat. Pokud se stanou mnichy a chtějí studovat, tak je jim to umožněno (i proto zásadně nekupujeme nic od dětských prodejců a nepodporujeme tak jejich nechození do školy),
  • chtějí se učit buddhismu.

Mnich nám taky řekl, že se často baví s turisty, aby si zlepšil angličtinu (mluvil líp, jak rozuměl). Takže se nás ptal na rady, jak jinak má svoji angličtinu zlepšit. Řekli jsme mu, že my sledujeme filmy v angličtině s anglickými titulky. Jenže potom jsme se dočetli, že mniši nesmí sledovat filmy .. to jsme mu teda poradili 😀

Mniši

Na další den jsme měli lístek na bus na jih Kambodži, který jsme si zařídili přes náš hotel. Tuktuk pro nás přijel v 7h, bus měl odjíždět v 8h a ještě 8:45 se nic nedělo. Když jsme se zeptali, kde je bus, tak nám bylo řečeno, že pojedeme až 9:30 nějakým pomalým busem, protože se neprodalo dostatek jízdenek. No ale my už měli dávno koupenou (dost drahou) loď na ostrov, kde jsme měli vegetit dalších 10 dní a tím pomalým busem bychom ji nestihli. Trochu mě to, přiznám se, podráždilo a tak musel veškerou komunikaci s tímto “hodným” pánem převzít Honza, protože bych mu jinak musela asi něco udělat. Pán byl “tak hodný”, že nám zprostředkoval rychlejší minibus už na 9h ráno, za což si vzal samozřejmě $2 navíc provizi + my jsme ještě museli doplatit něco na ty nové jízdenky. Je důležité také zmínit, jak tu fungují autobusy. Kambodžani se nestresují. Každé 2h zastaví, občas jen na WC, ale většinou už mají zase hlad, takže rovnou na půl hodiny. Do toho stav silnic nedovoluje jet bůh ví jakou rychlostí (v průměru tak 40-50 km/h), takže jsme byli rádi když jsme 230 km ujeli za 7,5h a stihli tak tu naši loď na ostrov. Vždy si lístky kupujeme sami – na základě referencí na internetu, ale tentokrát jsme to chtěli zkusit jinak, což se nám nevyplatilo. Prostě dobrá zkušenost.

Tuktuk

Ostrov Koh Rong – Coconut Beach

První noc bohužel neměli volný stan, tak nás ubytovali v bungalovu, kde se zrovna procházel obrovskej tučnej pavouk – zavolali jsme obsluhu 😀 Jednu noc jsme tu zvládli, ale těšili jsme se do stanu, kam nám nic vlézt nemohlo. Těch 10 dní na odlehlé pláží na ostrově jsme si opravdu užili báječně, nedělali jsme skoro nic a perfektně jsme se zrelaxovali. Jednou jsme byli i na výletě loďkou šnorchlovat a poznat trochu zbytek ostrova, kde byly hlučnější párty pláže. Ty nám ale opravdu nechyběly a rádi jsme se vrátili na naši klidnou plážičku. Spíš jsme si ale četli, rybařili, jedli, houpali se v hamakách 🙂 nebo připravovali náš “příjezdovej” plán. Ono se to nezdá, ale když se člověk vrací po roce a půl, tak je toho opravdu hodně na zařizování a taky člověk stojí před spoustou rozhodnutí, které jsme se právě snažili v klidu udělat. Jedinou kaňkou na skvělém pobytu se stalo zjištění, že nám z kanadské karty někdo ukradl cca 7.000kč. Honza to s bankou hodně komunikoval, ale zatím je nejasné, jestli peníze dostaneme zpět. Nepočítáme s tím.

Restaurace

Východ slunce

Večerní seznamování u ohně

Výhled ze stanu

Náš stan – vevnitř máme velkou plnohodnotnou matraci -> nemůžeme se to vynachválit

Vypouštění lampiónů štěstí

Návštěva rybářské vesnice

Opět rybářská vesnice, a proto tu nikdo neudržuje pláže

Oběd na párty pláži

Na výletě

Tu jsme si ulovili (Honza ulovil) a na lodi nám ji pak ugrilovali

Naše každodenní snídaně

Coconut beach, kde jsme bydleli

Řekli nám, ať si jdeme ulovit večeři. Ale kdo by dokázal sníst tyhle krásný akvarijní rybičky? Všechny jsme je pustili.

Honzu na celém výletě na lodi bavilo nejvíce skákání z lodi do vody 😀

Kampot

Z ostrova jsme se pak dostali v pohodě zase na pevninu a to, že jsme jeli do naší další destinace, městečka Kampot, v 11 namísto v 9 (na kolik byla naše jízdenka koupená) už nás absolutně nerozházelo. V Kampotu jsme nejprve navštívili pepřovou farmu (netušila jsem, že existuje i červený pepř). Údajně jde o jeden z nejlepších pepřů na světě a dodává se do nejlepších obchodů a restaurací. Líbilo se nám, že ta firma (http://www.farmlink-cambodia.com), u které jsme byli na exkurzi fungovala na principech fair-trade, tudíž farmářům za jejich pepř platila více než kdyby se museli o odbyt starat sami.

Pepřová farma

Druhý den jsme vyrazili do národního parku Preah Monivong Bokor. Ze začátku jsme byli nadšení, vše vypadalo, tak jak jsme se dočetli na internetu a v průvodcích. No a potom jsme byli zhnusení. Park je totálně vydevelopovanej. Je tam obrovskej monstr hotel, za ním milion bytů, casino, ale všechno bez hostů. Číňani totiž investují po celé Kambodži a skupují, co se dá a ve velkým tu staví. Chápeme, že to je asi pro Kambodžu teď jediný způsob, jak zemi rychle posunout aspoň na úroveň svých sousedů, ale ta představa, že zaprodávají svoji zemi Číně, která tam staví ty svoje monster hnusy, nás trochu vyděsila. Fakt doufáme, že se tohle dít v Česku nebudete, přestože se zdá, že k Číně trochu inklinujeme.

Výroba soli (přivede se voda z moře, nechá se vysušit a potom se smete na hromadu)

Spadený most v Preah Monivong Bokor

Bylo tam spoustu motýlů

Koloniální kostel – jeden z mála v celé Kambodži

Sampov Pram Pagoda

V Kampotu jsme si taky začali poprvé všímat všudypřítomných starších osamělých západňáků (mužů). Je tu úplně normální, že tento pán přijede třeba na 3 týdny, najde si tu společnici a ta tu pak na něho třeba čeká celý rok. U některých těchto párů jsem tipovala věkový rozdíl 45 a víc let. V restauraci býval Honza v 90% jedinej, kterej nebyl sám nebo vedle sebe neměl Kambodžanku. Jo a mimochodem, ti chlapi měli snubní prsteny. Navíc tu asi v minulosti (a dost pravděpodobně i nyní) funguje také dětská prostituce, což je úplně mimo veškerý uvažování. Ale varovný nápis v pokoji našeho hotelu nás o tom jen utvrdil.

Klasickej pohled

Cedule v jednom hotelu na dveřích

Nicméně městečko Kampot se nám hodně líbilo. Bylo celé postaveno ve francouzském stylu a několikrát jsme si také všimli cedule chvástající se s cenou za nejčistší město v Kambodži a šlo to poznat.

 

Malý horor příběh

Pobyt v Kampotu se nám ale poslední den proměnil v takový malý osobní horor. Když Honza ráno zapojoval větrák do zásuvky, tak dostal, podle jeho slov, tak obrovskej kopanec, co nikdy nezažil. Cítil, jak mu to projelo rukou, tělem, nohou a ven. Neomdlel, ale ruka mu hodně brněla a byl z toho celej takovej hodně vyklepanej. Navíc jsme si ještě něco o tomto zranění přečetli na internetu, takže jsme se přirozeně ještě víc vystresovali. Chtěli jsme tudíž navštívit nejbližší nemocnici. Zkuste hádat, jak to dopadlo? Široko daleko nebylo nic otevřeno, protože byl víkend. V lékárně nám dali nějaké úplně zbytečné vitamíny. Honza si ještě zavolal pro radu na pohotovost do pražského Motola, kde mu jasně řekli, že by bylo dobrý, aby ho někdo viděl a natočil mu EKG. Přerezervovala jsem nám tedy bus do hlavního města na dřív a Honza si vykomunikoval s českou pojišťovnou, kde se má nechat ošetřit. Byli jsme v Královské nemocnici v Phnom Penh, což je pravděpodoně nejlepší zdravotnické středisko v celé Kambodži. Byla to obrovská nová moderní nemocnice a měli jsme z ní skvělej pocit, stejně tak jako z doktora. Doktor byl cca 30-35 letej (celá Kambodža je neskutečně mladá) pravděpodobně Číňan a byl moc milej a vše nám vysvětlil a zbavil obav. A jelikož i testy, včetně zmíněného EKG, vyšly dobře, tak jsme byli za 1,5 hodiny venku a nakonec jsme ještě stihli i navazující spoj do Siem Reap. Navíc jsme ani nic neplatili, protože si to pojišťovna vyřešila sama.

Z nemocnice

Jako vsuvku bych chtěla zmínit, že veškeré zahraniční hovory, do kanadské banky, do Česka na pohotovost či na pojišťovnu děláme přes aplikaci Skype. Je to naprostá bomba, jelikož na Skype lze nabít i peníze a pak můžete volat i na mobilní telefony či pevné linky. Protelefonovali jsme tak už přes hodinu čistýho času a zatím nás to stálo cca 50kč, ano čtete správně. Jen si zkuste představit, jakej bychom měli účet od T-mobile, kdybychom to museli vše řešit skrz naše české číslo.

 

Siem Reap

Klasicky, jako ve všech větších městech, jsme se ubytovali v pokoji pro 14 lidí, ale v reálu nás tam spala asi tak půlka.

Spalo se tam skvěle, každej měl soukromí

Toto město jsme měli v plánu z jediného důvodu a tím byl slavnej areál Angkor Archaeological Park! V celé oblasti je několik desítek větších či menších chrámů staré khmérské civilizace z počátku 12. stol. Ten nejznámější chrám – Angkor Wat je dokonce vyobrazen na Kambodžské vlajce. Celý okruh těch velkých chrámů se skládal z: Bantei Kdei, Ta Prohm, Ta Keo a Bayon. Zážitek to byl naprosto nepopsatelný. Přestože je to jedna z nejnavštěvovanějších památek na světě, tak díky rozlehlosti celého areálu jsme několikrát prozkoumávali nějaký chrám ztracený v džungli úplně sami. A to byla opravdu atmosféra, na kterou nezapomeneme. Připadali jsme si jak nějací archeologové, objevitelé, no prostě takoví Indiana Jonesové.

Vlajka Kambodži

Východ slunce nad Angkor Watem

Angkor Wat

Uvnitř Angkor Watu

Freska

Pohled z nejvyšší úrovně Angkor Watu

Stále Angkor Wat

Honza – archeolog

Bantei Kdei – to jak tam příroda pohltila tyto starověké chrámy nás ještě nepřestalo udivovat

Bantei Kdei – v celém areálu se natáčel i film Tomb Raider, tohle je Honzovo převtělení do hlavní protagonistky Lary Croft 😀

Ta Prohm

Terrace of the Leper King

Ta Keo

Východní brána Angkor Thomu

Další z mnoha ukrytých chrámů

Freska

Bayon – všímejte si těch obřích obličejů sestavených z jednotlivých kusů

Bayon

Bayon

Bayon

Bayon

V areálu jsme potkali i opičky 🙂 A neptejte se nás, co je to za zvuk v tom videu. Myslíme si, že je to nějaké zvíře, které slýcháváme již od Vietnamu (kdykoli jsme v džungli).

Vtipný fotky na závěr

Klasika – „na motorce uvezu všechno“

MHD směr z Phnom Penhu

Prádlo se tu suší u silnic a vůbec je netankuje, že se tu práší

Tak příště vás čeká poslední příspěvek z cesty a to z Bangkoku, kde také celé cestování náležitě shrneme.

A za pět dní ahoj v ČR! 🙂