Než Vám začneme popisovat naši cestu po Jávě, bylo by fajn uvést pár faktů o Indonésii, které jsme si i my dohledali až postupně a některé nás překvapily:

  • 4. nejlidnatější stát na světě
  • stát s největším počtem obyvatel hlásících se k islámu
  • až do konce II. světové války pod nadvládou Nizozemska
  • oficiální a nejrozšířenější jazyk Indonéština, ale nejstarší obyvatelé umí i nizozemsky (viz bod výše)
  • přestože v mnoha oblastech je všudypřítomná chudoba, Indonésie má cca 16.-19. (záleží na zdroji) nejsilnější ekonomiku na světě (patří tedy do G20) s vyhlídkou být v první pětce do roka 2100
  • přestože de jure (podle ústavy) je náboženská svoboda, de facto se uznává jen 6 náboženství: islám (87%), protestantismus (7%), římský katolicismus (3%), hinduismus (1,7%), buddhismus (0,7%) a konfucianismus (0,2%)
  • nejrozšířenější sport je badminton a fotbal. V badmintonu jsou fakt dobří
  • indonéská kuchyně je kombinace různých: čínské, středovýchodní, indické, ale i evropské – základ je rýže

Jakarta

Jak to popsat. Byl to mazec… Policajti nás vyloženě vyhazovali z letiště. Pak jsme seděli před letištěm a koumali, jak teda dál, zatímco si jedna holka lehla na lavičku – hned přiběhli a řekli ji, ať si sedne. Tak tady bychom teda nepřenocovali 😀

Jsme tu pro místní strašná atrakce. V klídku si jdeme, ale kouká na nás naprosto celá ulice. Děti za náma často běží a křičí lámanou angličtinou: odkud jsme? Jo, s tou angličtinou je to tu fakt problém. Stáhli jsme si ang – indonéský slovník. To byste nevěřili, jak takové “selamat pagi” neboli dobré ráno zlepší přístup všech místních.

Neskutečný provoz a neustálé troubení

Je tu spoustu obchodů s Baťou!

Zajímalo by vás, jak používat tuto toaletu = squat bez toaletního papíru (občas je tu alespoň hubice s vodou, jupí)? Pravou rukou uchopíte tu zelenou nádobku na vodu, naberete do ní vodu a levou rukou se ošplouchnete. Logicky potom – levou rukou nechytáte na jídlo 😀 FYI – pokud možno vyhledáváme západně řešené toalety, takoví dobrodruzi nejsme (ale občas to jinak nejde).

Squat

Z Jakarty jsme měli jet nočním vlakem rovnou do Yogyakarty. Ale ejhle žádný noční vlak už nebyl volný a navíc nám ani nešlo žádnou kartou zaplatit on-line za lístky aspoň na další ráno. V kombinaci s příjezdem do nové země a lidmi, na které jsme nebyli zvyklí + JetLagem kvůli defacto 6h posunu oproti Hawaii, to nevypadalo na dobrý začátek našeho putování po Jávě. Naštěstí se nám podařily lístky na brzký ranní spoj sehnat osobně na nádraží. Rychle jsme ještě splašili neplánované ubytování, které nebylo uklizené zrovna podle standardů hotelu Delta (takže jsme spali na údajně čisté posteli ve spacácích), ale aspoň jsme nespali v Jakartě na ulici. To málo, co jsme z města viděli, se nám vůbec nelíbilo. Hodně odpadků, mega provoz, smog a kolem města slumy (ty jsme už nikdy potom na Jávě neviděli).

Slum před Jakartou

Vlak byl sice drahý (cca 300kc na jednoho), ale hodně nás překvapil: místenka (nikdo nestojí), klimatizace, elektrická zásuvka, neustálá možnost koupit si občerstvení a hlídači v celém vlaku. Pak jsme viděli reklamu, která právě ukazovala, že od roku 2009 tu železnice funguje takto. Před tím tam byly fotky, které známe z Indie – špinavé přeplněné vlaky, lidé trčící ze dveří či sedící na střeše. Musíme si přečíst, co se tehdy stalo, ale asi to už nebylo udržitelné. Každopádně dobře pro nás, protože ve vlaku jsme na Jávě strávili 22h.

Yogyakarta

V Yogyakartě jsme měli skvělé ubytování na 2 noci u Rolly a Lala. Oba dny nám udělali nejlepší snídani a taky nám pomohli půjčit scooter. Anglicky jsme se s nimi zvládli relativně domluvit, což všechno hodně usnadnilo.

Ke snídani smažené nudle/rýže s vejcem. K obědu bez vejce 😀

Byli jsme tedy odvážní a půjčili jsme si scooter, abychom navštívili ty nádherné chrámy v okolí. I když se to nezdá, tak to bylo docela v pohodě. Honza dělal prostě to, co ostatní a balanc má prý natrénovanej z jízdy na kole 😀 No nevím … Já jsem zkoušela řídit taky, ale bohužel je pro mě opravdu velmi těžké nás udržet oba.

Borobudur Temple (památka z budhistické éry Indonésie)

Borobudur Temple – v každém tom „zvonu“ je socha sedícího Budhy

Prý, jestli se s námi mohou vyfotit. Asi jsme zajímavější jak Borobudur Temple 🙂

Borobudur Temple

Prambanan Temple (památka z hinduistické éry Indonésie)

Sewu Temple

Prambanan Temple

Zvědavý Honza

Prambanan Temple

Svolávání do mešit nás budilo ve 4h i v 6h ráno. Když jsme šli třeba někam na večeři, tak se nám párkrát stalo, že jsme vlezli přímo doprostřed právě takové bohoslužby, jelikož měli židličky přes celou ulici. Tady můžete slyšet, jak to svolávání zhruba znělo.

Poslední den jsme si prošli památky v Yogyakartě. Na videu můžete vidět „koncert“ z královského paláce z dob Yogyakartského sultanátu.

 

Orchestr

Taman Sari – vodní palác

Taman Sari – vodní palác

Tanec draků. Taky jste si mysleli, že jsou tančící draci jen v Číně?

Pokračování našeho jávského (javánského)* putování příště.

 

*A kdo najde, jak se správně v češtině používá přídavné jméno od Jávy, získá zlatého bludišťáka.